Co nového v roce 2014 ?
Všechna naše videa si můžete prohlédnout v sekci " Videa" nebo na našem You Tube channelu 
4. 3. 2014 Anička má 8 let !!!
Jak to všechno letí... Anička má opět narozeniny 
Všechno Nejlepšíííí ty naše Džofko 
29.3. - 31.3. 2014 Výlet do Nitry
S Aničkou jsme vyrazili na MVP do Nitry, kde se naše postarší dáma ukázala ve třídě veteránů. Oba dny byla oceněná V1. Po dlouhé době jsme opět viděli, jak rostou a jak se mají i jiní šarpíci, což bylo pro nás přínosem. Tentokrát jsme chtěli vidět i kus Nitry, tak jsme si kromě výstavy užili i pěkný výlet :)
4.4.2014 Arízek má 6 let !!!
Arízek dostal svůj šestý dort a doufáme, že těch dortů bude ještě spousta :)
Gratulujeme i setře Angelince :)
12. - 14. 2014 Víkendová návštěva vnučky z Kladna
Návštěvu Báry Marrion Pei jsme si pěkně užili. Byl to krásný víkend a stihli jsme toho docela dost :) (Ostravskosleszská radnice, NVP Ostrava, Slezskoostravský hrad, procházka po Rychvaldě a návštěva lvíčka Cézara)
27.4.2014 Procházka jen tak :)
Ranní vstávání nám nevadí... takže nedělní procházky milujem :)
19.6. - 22. 6. 2014 Putování Aničky po Jižní moravě
a setkání s kloučky
Bartolomějem a Bohumilem z JAN-ZDE-KU
Osmiletá Anička se vydala s námi na výlet za štěňátky z vrhu " B ". Kluci byli úžasní a Anička také. Ve svém věku zvládala náročné tůry stejně jako její kloučci a i když občas odpočívala, byla v pohodě a nebránila se ani výstupu na vrchol Dunajovických kopců, který dal tak trochu zabrat i nám, dvounohým. Bohoušek i Bartoloměj vyrostli do krásy a svým milujícím páníčkům dělají jen samou radost. Jsou z nich nádherní kluci :)
8.7.2014
Babu má 8 let !!!
Jak ten čas rychle letí .... Ale Babu nám vůbec nestárne :)
Září 2014
Jak jsme bojovali o Aničku
Není v mých silách podrobně popsat vše. Ani po několika týdnech nelze vyjádřit, co jsme prožívali, jak jsme se cítítili a hlavně, jak bojovala naše Anička...
Všechno začalo nenápadně. Nejdřív se u Aničky střídala chuť i nechuť k jídlu, později s úplnou nechutí.
Přesto byla čilá, veselá a žádný náznak toho, že je něco špatně. Pak byla chuť k jídlu menší a menší až jednoho dne odmítla papkání své porce zcela, přidalo se zvracení a odmítala i své oblíbené laskominy. To už jsme vyrazili k lékaři.
6.9.2014
proběhlo první vyšetření...Rtg. základní i biochemické vyš. krve s nulovým výsledkem. Infůze byla naordinováma 2x denně,společně s Omeprazalolem tb., Torecanem inj. a Vetalginem inj.
8.9.2014
Situace beze změn, zvracení a nechuť k jídlu přetrvává..infůze 2x denně,přidán Degan tbl.
9.9.2014
Cestou na infůzi, Anička vyprodukovala jasně černou stolici, po infůzi byla zcela vyčerpaná a poprvé strašně smutná a bez zájmu o vše. To už vypukla hysterie a vyžadovali jsme další vyšetření a změnu veterinárního lékaře.
Ten po vyšetření USG zjistil neprůchodnost tenkého sřeva a navrhnul operaci. Bylo podezření, že Anička mohla něco spolknout a to něco někde uvízlo. Samozřejmě se spekulovalo i o tom, co by se mohlo stát.. ale naděje, že bude zase dobře, přebila černé myšlenky.
10.9.2014
Podstoupila Anička operaci tenkého střeva. Operace trvala 2,5 hodiny a my jsme trpělivě čekali, jak všechno dopadne... Když konečně přišel lékař s tím, že Anička je v pořádku, brečeli jsme radostí!!!
Pak nám trpělivě vysvětloval průběh operace - odstranění zneprůchodněného střeva a také, že byly odstraněny i mízní zduřelé uzliny. Vše zasláno na histopatologické vyšetření. Anička zůstala na klinice a my doufali, že bude v pořádku.
Měli jsme povolené návštěvy, takže jsme se na další den těšili, jak malé děti.
11.9.2014
Nemohli jsme se dočkat, až se otevřou dveře kliniky a za nimi bude naše Áńa!!! Konečně!!! Vyběhla s krunýřem na krku, trošku dezorientovaná, ale šťastná, že nás vidí. Měla suchý a rozpraskaný čenich, ale očička nabitá energií a těch pusinek, co jsme od ní dostali... Byla hodně čilá a ani známka toho, že má sešité bříško po náročné operaci... Po hodince mazlení a pusinkování bylo viditelné, že už je unavená a chtěla by spát. Vrátila se na kliniku a my jeli domů. Byl to nádherný pocit, vidět Aničku opět jako velikou bjovnici.
12.9. 2014
Opět návštěva Aničky. Viditelné zlepšení a hlavně jasně a zřetelně říká, že už jí to na klinice nebaví a ráda by domů.. I druhá strana se vyjádřila, že pejska s tak silným odhodláním tady dlouho neměli a tím, co jim Anička na klinice předvádí, budou rádi, že si oddechnou od jejího celodenního nadávání a likvidování zdravotních pomůcek (naštěstí nám škody způsobené Aničkou nedali k úhradě :) Pak za námi ven přišel pan doktor, majitel kliniky a ptal se, jestli jsme byli seznámení se zdravotním stavem Aničky..Kývali jsme hlavou, že víme, že měla útvar ve střevu a čekáme na výsledky. Zatvářil se tak nějak nervózně a povídal, jestli něco víme o uzlinách a lymfatickém systému... že když jsou uzliny zvětšené, není to dobře a bohužel to špatně končí. Trochu jsme znejistěli, ale pohled na natěšenou Aničku nám dodával víru a naději.
13.9.2014
Jedeme domů !!! Dospat jsme nemohli a dočkat se domluvené hodiny byl výkon pro silné nervy! Konečně zase s Aničkou spolu!!! Výsledky sice ještě nedorazily, ale radost, že jsme všichni opět na svých místech nám nedovolila ani pomyslet, že by něco mohlo být jinak. Poučeni od A do Z jsme vyrazili domůůůů.
14.9.2014
Přesto, že jsme si náš poklad odvezli domů, slíbili jsme, že budeme docházet opět 2x denně na Atb a kontrolu a budeme dodržovat vše, co nám bylo řečeno. Ranní návštěva byla v pořádku. Pan doktor konstatoval, že jsme vzorní a večer se uvidíme na dalších Atb a kontrole, která měla následovat ve 20:00 hod. Vše bylo O.K. a večer, po kontrole si Anička zalezla do pelíšku a spokojeně chrupkala. Ovšem už po hodince bylo jasné, že je zle. Anička se podezřele nafukovala a bylo i viditelné, že torze žaludku nás nemine. Okamžitě jsme vyrazili zpět na kliniku a po několika Rtg. přišla ledová sprcha..Torze potvrzena. Bylo nám vysvětleno, že jediná pomoc je operace, ovšem s tím, že nevíme jak dopadnou výsledky histologie a pokud budou špatné, výdaje za další operaci budou s nejistým výsledkem...dostali jsme 5 min na rozmyšlenou.. co dál.
Nepotřebovali jsme ani 30 sec. a okamžitě jsme křičeli : připravte sál...
Bohužel byla půlnoc a poslali nás domů s tím, že se ozvou jak dopadla operace a Aničku si opět vyzvedneme po několikadenní hospitalizaci.. Nikdo neuvěří, co jsme prožívali a jak moc jsme doufali, že zase bude dobře. Ve čtyři ráno zvonil telefon, že Anička je v pořádku, břišní stěna přišitá (gastropexe) a aby toho nebylo málo, bylo při operaci zjištěno, že měla Anička ještě uskřinuté střevo (vsunutí střeva do střeva). Ale vše dopadlo dobře, Anička operace zvládla!
15.9.2014
Opět jsme mohli Aničku navštívit na klinice a když se konečně otevřely dveře, málem jsem byla povalena na zem. Anička se vyřítila s obrovským elánem a energií a opusinkovaná jsem byla snad všude. V tu chvíli jsem si říkala : Holka, ty se z toho dostaneš, bude dobře, uděláme všechno. Anička byla tak natřískaná energií, že každý by řekl, co ten pejsek dělá na klinice, když je tak zdráv. Měli jsme povolenou vycházku a pěkně jsme si jí teda užili, protože opět to byla ta naše Anička, které hráli všichni čerti v očkách a jen pokukovala, co by kde vyvedla. Jak moc jsme věřili tomu, že se vrátí domů zdravá a ještě si spolu pár let užijem !
16.9. 2014
Dnešní návštěva Aničky na klinice už nebyla tak vřelá jako včera. Sice nás vítala, opusinkovala, ale šlo vidět, že je hodně unavená. Nožičku s kanylou měla pěkně napuchlou a opět jsem ječela jako pavián, kampak putovala ta infůze? Chtěli jsme Aničku okamžitě domů, ale nebylo nám to dovoleno s tím, že ATB, která se aplikují do žíly, jsou ještě častější, než bychom stíhali dojíždět. Souhlasili jsme tedy s tím, že zítra pojede naše Anička domů...
17.9.2014
Konečně jsme si mohli pro Aničku odpoledne přijet. Setkání bylo dnes opět vřelé a radost nebrala konce! Balili jsme Aničku a těšili se domů, ale najednou nám byly předloženy výsledky z histolky a já se málem skácela jako kuželka k zemi. Bylo to špatné...hodně špatné...ale bylo třeba přemýšlet, co dál.. Anička již byla unavená a ospalá, ale bohužel, pravidelnost ATB nesměla být narušena. Druhý den jsme se měli dostavit opět 2x denně na ATB a také na infůzi.
18.9.2014
Ráno jsme s Aničkou dorazili na infůze a totéž nás čekalo i ve večerních hodinách. Anička byla vzorný pacient a vše snášela až moc dobře. Po odpojení kanyly vždy "ožila" a těšila se do auta. Byly to chvíle, kdy jsme věřili a doufali, že máme ještě spoustu času.
19.9.2014
Opět 2x denně infůze s ATB a pomalu si Anička na klinice připadá jako doma. Jinak má období střídání nálad..po infůzích spinká, pak je z ní opět ďáblík. Bohužel odmítala cokoli jíst a jen chtěla pít a pít... Bylo nám vysvětleno, že pejsek neví, jak moc je nemocný a udělá pro nás vše a je také těžké určit hranici, kdy už vše zavání týráním a kdy ještě pomoc příjme. Jak moc je těžké toto vše pochopit a navíc rozhodovat o něčím životě. Anička byla stále vitální a šťastná i když víc unavená a bez chutě k jídlu.
20.9.2014
Dnes jsme a Aničkou vyrazili dopoledne na infůze..Opět pár hodin na klinice a v hlavě zmatek, jestli už opravdu tohle všechno není týráním. Opět za námi přišel pan doktor (majitel kliniky) a ptal se, jak se vede. Jeho poznámka, že když dojde k vsunutí střeva, je to už známka toho, jak moc už je nemoc nekontrolovatelná, nás srazila hodně na kolena...Po návratu domů, se černé myšlenky zcela rozplynuly... Anička dostala chuť snad na vše! Nevěděla, co zblajznout dřív a hlavně kterého vetřelce odpudit od plotu. Lítala jak neřízená střela a stále měla neuvěřitelnou chuť k jídlu. Neustále pusinkovala babičku, které zrovna bylo dost zle a vyváděla před ní neuvěřitelné hovadiny, až se zdálo, že chce bábinku prostě rozveselit a povzbudit. Byla neuvěřitelně čilá a neskutečný komik. Ten den jsme si řekli, že budeme bojovat, dokud Anička bude chtít.
21.9.2014
Dnes nám byla doporučena jen jedna infůze, protože stav Aničky se dle našich informací opravdu hodně zlepšil...
Jinak to bylo ale po návratu domů. Anička už polehávala, chtěla klid, ale vždy, když jsme se k ní přiblížili, nepřestávala nás pusinkovat. Když jsme s ostatními pejsky chtěli jít ven, snažila se vstát a jít s námi. Šla by pro nás opravdu kamkoli, jen síla jí opouštěla... A opět se začala podezřele nafukovat. Okamžitě jsme opět vyrazili na kliniku.
Bohužel i lélařům již docházel optimismus, přesto ještě Anička dostala nějaký lék na "odvzdušnění" plynů v žaludku s tím, že "píchat" vzduch již povede jen opakujícímu se procesu...
A tak jsme si Aničku odváželi domů s vědomím, že nadešel čas rozloučení. Ano, doslova "rozloučení", kdy jsme se snažili, opravdu všichni členové smečky se s Aničkou rozloučit.
Bylo těžké smířit se s tím, že už s námi nebude.. že už jí nebude plný dům a že už už nám nikdy neoblízne nos....
Nad ránem, 22.9.2014 v 5:20hod. byla Anička v naši náručí "uspaná" a vydala se na cestu, odkud již není návratu....
Dnes, již s odstupem času víme, že tento boj s rakovinou byl předem prohraný...
Ale copak nechá někdo uspat pejska jen kvůli tomu, že výsledky byly špatné? Jak se dá vzít život tvorečku, který je jinak čilý a nedává vám najevo svou bolest a utrpení? Jak se dá něčí život ukončit jen s poznámkou, že pejsek nemá dlouhodobou prognózu a přesto je s vámi šťastný? Copak se dá něčí život ukončit z hodiny na hodinu, když se snaží dát vám svou lásku i oddanost a trávil s vámi několik let?
V životě nelze litovat toho co jsme udělali, ale jen toho co jsme neudělali...
Aničko naše, byla jsi vyjímečná a neskutečně moc nám chybíš !
17.10.2014
Bohoušek a Bártík mají narozeniny
Kloučci Aničky a Alpinka mají 2 ročky :)
Páníčkům dělají radost a nám také... je krásné vědět, že kousíček z Aničky dělá "lumpačiny" i v jiných koutech republiky :)
Hodně zdraví kluci !!!!
Listopad 2014
Zvykáme si, že se nám smečka "zmenšuje"
